Jak to všechno začalo

„Vše začalo během diskuse o  DX provoze v pásmu 160m se stanicí VK3ATN na 20ti metrech. Ray mi tehdy pouštěl nahrávku CW EME spojení s K6MYC v pásmu 144 MHz, které uskutečnil na svoji mohutnou rombickou anténu. V té době mě napadlo, že bych mohl pokračovat ve šlépějích prvních pionýrů EME provozu KH6UK, W4HHK, W3GKP, W1FZJ atd. Svět nad 50 MHz byl pro mě tehdy skryt za rouškou tajemna, ale jasně se rýsoval obraz mého budoucího směru a amatérské činnosti. Dále zde byl obrázek Ala K2UYH a jeho „napínané paraboly“ v časopise CQ. Tento obrázek mi dával naději, že pořídit anténu schopnou použití pro EME v pásmu 432 MHz neznamená budovat až tak veliké monstrum, která jsem znal z provozu v pásmu 160m. Dále to byl článek v zářijovém QST z roku 1976 a povídání o prvním WAC na světě v pásmu 432 MHz, které dosáhl Al K2UYH. A to se stalo zárodkem mého finálního rozhodnutí začít pracovat EME.

QTH a vývoj antény

Po narození našich dvojčat v roce 1974 jsme s manželkou začali stavět náš nový dům. Plocha pozemku 1350m2 dávala šanci, že kromě stromů zbude i místo na vybudování anténního EME systému. Díky DJ3GL jsem po nastěhování v červnu 1976 vztyčil 6m vysoký stožár, který se měl stát budoucím základem antény. Paralelně jsem vybudoval 19m dlouhý kabelový přívod od stožáru, který končil v prostorách budoucího „Ham shacku“ v suterénu.  V té době jsem ještě nepřemýšlel o konfliktu který vznikne mezi anténou a vegetací na zahradě. Důsledkem toho jsou tuny biomasy, kterou musím ne vždy s největší radostí likvidovat, ale pro zajištění viditelnosti Měsíce při západu a východu je to nutné. V roce 1972 jsem začal budovat transvertor a malý PA pro pásmo 432 a 1296 MHz. Prvotním použitím bylo tropo ve spojení s mým Drake 4- line. Od této doby jsem se uchýlil k hledání pomoci v QST a ARRL Handbook, kde W1HDQ popsal napájení anténního systému pomocí otevřeného vedení. W1JR používal tento systém napájení pro jeho kolineární anténní systém. Hororové sny o shánění kvalitního koaxiálního kabelu v té době byly vystřídány rozhodnutím použít tento vysoce efektivní a cenově dostupný systém i pro můj anténní systém. Článek od K6YNB v dubnovém čísle QST 1977 nabízel právě to potřebné jednoduché řešení, jelikož zde byl popsán systém napájení jeho 16 × 10 elementů Quagi antén. V původním originále jsem použil sklolaminátové trubky pro konstrukci háčka a dřevěná ráhna antén máčená ve speciální ochranné pryskyřici. Prvotní test jsem provedl se systémem 4 Yagi antén s quagi dipólem a reflektorem. Dipóly o impedanci 60 ohm byly napájeny kabelem 60 Ω Flexwell. Zbývající 3 skupiny antén byly vyrobeny a uskladněny na terase v létě 1977 s tím, že je bylo nutné pečlivě chránit před našimi , v té době velmi aktivními a zvídavými batolaty. Několik týdnů poté bylo toto první malé monstrum instalováno na stožár kde pohyb v azimutu zajišťoval rotátor KR500 a v elevaci KR400. Sucho v boxu LNA a relé RX/TX zajišťoval v té době sáček silikagelu a malé provizorní vyhřívání. Další velká změna nastala v roce 1983, kdy jsem instaloval dlouhé Yagi antény podle DL6WU s modifikovaným dipólem o impedanci 240 Ω.  impedance. O dalších pět let později jsem vyměnil ráhna antén za aluminiové trubky a prvky nahradil měděný smaltovaný drát o průměru 2,5 mm který je na anténách do dnešního dne. Rovněž dipóly byly nahrazeny mědí o průměru 3mm s přechodem na otevřené napájecí vedení, kde distanci mezi vodiči zajišťují teflonové destičky. Antény jsou dnes ve vzdálenosti 2.5 λ. Tato elastická konstrukce zajistila, že antény dodnes přežily všechny větrné smrště se zcela minimálním poškozením. V té době jsem rovněž nahradil napájecí koaxiál k systému za 1 5/8“ Heliax který je vnitřně zajištěn proti vnikání vlhkosti tlakovaným dusíkem. Celkový útlum tohoto vedení činí dodnes 0,4dB na 432 MHz.

Přijímač

V září 1977 jsem byl šťasten za 6.5 dB šumu Sluníčka s LNA kde byl použit tranzistor BFT66 umístěném v shacku. Brzy se však začali objevovat publikace „US uměleckých designérů“ s použitím na trhu dostupného NE645, zatímco Al K2UYH experimentoval v té době již s MSC GaAsFETy. Dále JA1VDV publikoval článek s popisem LNA kde byl použit V244 který se v té době dal sehnat i v Německu za cca $200 USD.  Bohužel jsem ho však brzy při experimentech popravil a tak jsem zase neměl nic. Brzy jsem však s mým přítelem DJ8QL začal experimentovat s tranzistory MGF, které se v 80tých letech začaly hojně objevovat i na trhu v Německu. V té době jsme nic netušili o léčkách, které nám toto experimentování přinese v oblasti měření šumových čísel pomocí HP 346B šumového mostu. Teprve později DJ9BV v časopisech DUBUS ve svých článcích uveřejnil klíčové informace a pravidla jak postupovat. Rainer rovněž popsal relativně jednoduchý přístroj pro měření šumového čísla PANFI zatímco DF7VX a DC3XY navrhnuli a vyrobili potřebné PCB. Tím jsem mohl nahradit do té doby používaný přístroj konstruovaný podle G4COM. Samozřejmě že výhody spojené s nízkou hodnotou šumového čísla LNA se projevilo jen v případě že je připojen takový LNA připojen k systému jehož fázování vykazuje co nejmenší ztráty. Tady se opět projevily výhoda otevřeného fázovacího vedení které jsem zvolil. Šumová teplota mého systému je 60°K a přináší 7dB šumu při nasměrování antény do Země pod úhlem – 5° v elevaci. (Moje 10m parabola vykazuje pouze 6dB, ještě mám co zlepšovat pozn. OK1DFC). Vlastní odrazy slyším již s výkonem 7W VF na napájecím bodu systému s celkovým ziskem 28.4 dBd. Tento systém tedy umožňuje pracovat via Moon se stanicemi, které použijí alespoň 100W PA a jednu dlouhou  Yagi anténu. Bylo by ještě dobré mít možnost přepínat z důvodu Faradayovi rotace polarizaci vertikální a horizontální, jeden však nemůže mít všechno. Můj starý R-4A Drake používající trvale jen 400 Hz filtr byl nahrazen TS 870 v roce 1998. nyní poslouchám signály s filtrem šířky 200Hz a záznějem mezi 200 – 300 Hz. „lovení“ signálu ze šumu na pásmu 160m které jsem provozoval od roku 1963 začalo přinášet ovoce a vycvičilo dokonale moje uši pro čtení slabých EME signálů.

Vysílač

V této době byl v Německu rozšířen lineární zesilovač s triodou YD1332. Byl to PA kde anodový obvod tvořila striplajna. Bohužel však trpěl jednou nectností. Po dosažení výstupního výkonu 400 – 450W však na elektronce začalo docházet k přeskokům. Vše vyřešil až speciální komínek od firmy Eimac pro elektronku 8938 a patice. Potom PA odevzdával již bez problémů výkon 750W. Později když začalo docházet k vyřazování lineárních TV vysílačů se situace s dostatečným výkonem pro EME vyřešila. Nikdy jsem pro svůj systém nepoužil sequencer. Vždy jsem pro potvrzení přeložení všech potřebných kontaktů relátek používal jednoduchý systém tlumivky na napájecím bodě antény. Tento systém jakožto pomocný kontakt umožní zaklíčování TX cesty až když je opravdu relé pro vysílání připojeno k anténě.

Kde je Měsíc a galaktické zdroje šumu?

V dřevních dobách EME provozu jsme polohu Měsíce, Slunce a galaxií počítali z Kepleriánských prvků uváděných ve hvězdářských ročenkách. Žádné automatické systémy s PC nebyly. Azimut a elevace se řídily ručně podle vypočítaných souřadnic.

Půlhodinové intervaly musely stačit pro celý průběh Měsíce po jeho dráze nad obzorem. Další polohy se interpolovaly právě z těchto půlhodinových výpočtů. Příchod plánovacího software od VK3UM byl obrovským skokem dopředu. Tracking v reálném čase byl velkým přínosem, avšak stále ještě s manuálním ovládáním pohonu rotátorů. Teprve rozvoj PC přinesl i možnost automatického řízení.

Být v kontaktu

V okamžiku kdy jsem se začal zajímat o EME, bylo nutné nějakým způsobem udržovat komunikaci s touto komunitou. Jako mimořádně důležité se jevilo odebírání v té době tištěné verze „news letteru“. Dále HF síť na kmitočtu 14,345 MHz kterou vedl a řídil W1JR. V neposlední řadě to byl VE7BBG, který fungoval jako „sked koordinátor“. Je štěstím, že Al K2UYH vydává uvedený NL ještě v dnešní době, dnes již komfortně v elektronické verzi jako NL „432&up“, W4WD převzal funkci po VE7BBG a dnes tuto mimořádně důležitou funkci pro EME komunitu vykonává K1RQG.  Já jsem v letech 81 a 82 vykonával funkci redaktora EME rubriky v časopise DUBUS. Zcela mimořádný přínos na rozvoj našeho hobby v posledních 15ti letech, má pravidelné konání EME konferencí každé dva roky.

EME Spojení

Jakmile jsem v únoru 1978 uslyšel své vlastní odrazy, začalo dohadování skedů. I5MSH byla první stanice se kterou jsem pracoval během nervy drásajícího skedu, kdy v PA vyhořely 3x pojistky ve VN části a jelikož místo bylo silně zakarbonované docházelo v rytmu telegrafních značek k pravidelným výbuchům VN v daném místě provázeným obláčky černého kouře. O několik hodin později jsem po opravě PA pracoval ještě s K2UYH. Aktivní EME stanice byly hladové po nové DL zemi a tak jsem již v prvním roce aktivity dokončil WAC v pásmu 432 MHz. Zvláště však díky aktivitě stanic YV5ZZ, ZE5JJ a KH6IHP. Díky EME expedicím v podání K2UYH, KL7WE, WØSD a dalších jsem rovněž v roce 1987 dokončil můj WAS s číslem #12 v pásmu 432 MHz. Tehdy jsem měl 50 zemí DXCC a sen o dosažení čísla 100 se zdál být do konce mého života neuskutečnitelný. Další byli K3NSS, W3IWI/K8HUH, VE3ONT a KP4I pracující z velkých parabolických antén. Jedna z prvních EME expedic v Evropě byla pod vedením G3YGF a mířila do GM a GU. Dále DF6NA aktivoval OHØ, HBØ, EI a GI v provedení „one man show pedition“. Dále Britská skupina VHF amatérů ‘Five Bells Group’ vyrazila do GD, TF a OY. Ve stejné době naši ruští kolegové podnikli výpravu do UC2 (EU) a UI8 (UK). Dále Frank NC1I vedl skupinu hamů, kteří vysílali z budovy OSN v New Yorku. GM6TKS zaletěl do ZB2, později následován. DG1PJ a DF5JJ byli QRV C6 a EA6, a konečně ON5FF aktivoval EA8. Dalším úspěšným „expedičníkem“ byl DJ5MN, který pracoval z OM, 3A a ISØ. Dále ‘Yota Sawe Group’ si vzala na starost C3, TK, T7 a CU; a španělská grupa pod vedením EA3DXU, EA3UM a EA3EHQ CN a EA9. Později  F6KSX klub aktivoval GJ. Bývalý WB6NMT, nyní KG6UH, pracoval z DU, HL a HP. SMØERR udělal možným pracovat s 9M2 a 9M8. Dále SV1BTR si narychlo odskočil do SV9. Dánská skupina OX2K byla QRV z OX a SM2BYA produkoval super signál z obří paraboly na JW. (mohu potvrdit, dělal jsem ho na single Yagi pozn. OK1DFC). Frank DL8YHR si vzal za své OJØ, 5A a D4. G4FRE a GØMRF se zúčastnili se skupinou ‘Five Star Group’ akce v 3B9C. DL9MS přinesl možnost pracovat s CU a DL1YMK s XYL Monikou aktivovali TF, CT3 a CX. K2UYH pracoval z P43L. A nakonec expedice dvou Zdeňků OK1DFC a OK3RM mi přinesla kýžené #99 zo a #100 ze Z3. Všechny tyto expedice se odehrávaly ve vlnách aktivity a všem kdo takové akce podnikají za účelem aktivování jednotlivých zemí DXCC patří obrovský dík. 

Co dál?

Jako správný „hunter/gatherer“ chci dosáhnout na #1000 initials na 432 MHz CW a na 300 DXCC v pásmu 160m. Mezitím si rád udělám spojení se svými přáteli via Moon.

Jane ještě jednou GRATULACE a přeji spoustu dalších pěkných QSO a DXů přes Měsíc. Závěrem je potřeba říci, že #2 100 DXCC v pásmu 432 MHz má dnes již HB9Q, ale podle jejich vyjádření jsou v něm obsažena jak tropo QSO tak spojení provozem JT. Na konec ještě obrázek antény se kterou DL9KR pracuje a pohled do jeho ham shacku.

Back to main page